VODOHOSPODÁŘSKÉ SDRUŽENÍ TURNOV

Letos nám končí 15ti letá smlouva na provozování majetku s firmou Severočeské vodovody a kanalizace a.s.. Díky dotaci na akci Čistá Jizera z 3. výzvy OPŽP jsme se dostali k „podmínkám přijatelnosti“ a je jasné, že se jimi musíme řídit. Bohužel jsme zase mezi úplně prvními vlastníky vodohospodářského majetku v ČR, který vazbu provoz a dotační podmínky musí reálně řešit. Procházíme procesem, na který ještě není legislativa ČR připravená.

 

Následující shrnutí může být zjednodušeným návodem pro ty, kdo začnou po nás.

 

Pokud chcete získat kdokoliv další podrobné informace, nebo se optat na postupně nabývané zkušenosti, volejte ing. Hejduk, 737204255.

 

 

O tom, zda si jako vlastníci převezmeme dnešní zaměstnance provozovatele a založíme vlastní provozní strukturu, či budeme pokračovat v dnešním modelu, kdy plníme jen vlastnické povinnosti, jsme diskutovali celou druhou polovinu roku 2008. Názory mezi starosty nebyly jednoznačné, ale nakonec bylo cca 2/3 rozhodnutí starostů ponechat současný stav – oddílný model.

 

 

Proběhlo poptávkovým řízením na konci roku, kde jsme se o něm snažili informovat různými cestami maximální okruh potencionálních partnerů.  S odstupem času lze konstatovat, že mělo zájem mnoho firem, ale žádná, až na MOTT MACDONALD, s tímto procesem ve vodárenství u vlastníka nejméně naší velikosti prostě nikdy nepřišla do styku. My však vybrali jiné uskupení firem, protože v kombinaci více pohledů nabídlo nejvíc vyhovující podmínky.

 

 

Koncesní projekt, Kvalifikační dokumentaci uchazečů do koncesního řízení, Koncesní ( soutěžní ) dokumentaci, vlastní koncesní soutěž, přechod na novou provozní smlouvu s vybraným uchazečem.

V legislativě je absolutní nejasnost. Existuje základní rozpor, že celou problematiku řídí MŽP prostřednictvím SFŽP. Vedle toho existuje odborné ministerstvo na vodárenství – MZE, které je odpovědné za legislativu, proces vůbec neřídí a je mu v tuto chvíli asi úplně „ukradený“. Ministerstvo financí  se jím zabývá pouze okrajově – schválení koncesního projektu a následné reakce v rámci cenové politiky. Tohle bude jednou velký problém v celé ČR, ale my jej řešit neumíme a nemůžeme.   

V oblasti zkušeností jsme v čase těsně druzí na svazkem na Táborsku a nikdo podobný v ČR dnes neřeší, to co my. Skoro se není s kým se poradit. Nejsou zaběhlé jakékoliv postupy a schémata. SFŽP teprve nyní připravuje závazné podklady a podmínky pro naši činnost. Reaguje jimi vlastně na naše podněty. Kdy a jakou formou budou schváleny a kdy proniknou do české vodárenské legislativy, nikdo neví. Nemůžeme ani tohle ovlivnit. 

V oblasti poradenství je výše popsaná skutečnost. Nejsou zkušené firmy, protože žádný proces ještě v ČR ani není dokončen. I když je zájem firem, není nabídnutá kvalita a znalosti, jaké byste od poradenství standardně vyžadovali.  Poradenství také stojí hodně peněz.  Chce to najít komunikativního a odvážného partnera.  

Koncesní projekt je dokumentace, která má říci, zda řešit oddílný model vlastník – provozovatel pomocí koncesního vztahu, nebo formou řešení zadávání provozních činností pomocí samostatných veřejných zakázek. To je metodika MF, podle toho musíte pracovat. Má to dvě logické základní vady.

První vada - protože formou veřejných zakázek zůstávají rizika na vlastníkovi, není moc co posuzovat, vždy vyjde v tomto odvětví jako lepší vztah koncesní.

 

Druhá vada – varianta samostatného zadávání zakázek vlastníkem na různé provozní činnosti je vlastně velmi podobná smíšenému modelu. Ale s tím pravým smíšeným provozním modelem porovnávat v koncesním projektu nesmíte. Tohle je to pravé zásadní rozhodování a my jsem si jím prošli v 2008.

Vlastní koncesní projekt má u nás cca 100 stránek. Třetina je soupis získaných informací o vlastníkovi a provozu, třetina koncesní teorie a poslední třetina je jediná obtížná – měla by obsahovat zásady základních klíčových rozhodnutí v koncesní soutěžní dokumentaci.Výsledek je však ( bohužel) předem dán – nejlepší je koncesní vztah.

 

Koncesní zákon povinně přikazuje, že budoucí soutěžící v koncesním řízení se musí povinně kvalifikovat. Naše východisko bylo jako vždy podobné – vymyslet povinné hodnoty pro budoucí soutěžící, aby se jich mohlo přihlásit více a mohla být opravdová soutěž. Ne, aby se mohli přihlásit pouze dvě až tři ohromné nadnárodní společnosti  a dohodly se předem, kdo vyhraje.   A naopak když máme provozní hodnoty cca 40 tis.odběratelů a obrat blížící se 200 mil. Kč ročně , tak aby se nemohl přihlásit provozovatel, který dnes provozuje malou jen malou obec, či městečko. Tohle není složitá věc a dá se lehce rozhodnout a připravit. Výstupem je, že se uchazeči o naši budoucí provozní smlouvu nejdříve musí úspěšně kvalifikovat – tedy získat právo na to, abychom jim předali soutěžní ( koncesní ) dokumentaci a oni mohli podat nabídku. 

Tu jsme ještě fakticky nezačali formovat do výstupního dokumentu, jen řešíme samostatně její součásti. Je úplně nejdůležitější věcí v celém procesu.

Musí obsahovat základní zásady ze zpracovaného koncesního projektu – např. kolik chceme nájemného a model finanční kalkulace, který se bude v soutěži doplňovat. Dále pak povinný návrh budoucí provozní smlouvy, která by měla vylepšit nedostatky naší dnešní a měla by být maximálně progresivní v kvalitě, kterou dnešní doba a zkušenosti ve vodárenství vyžadují. Součásti nové provozní smlouvy musí být úplně nová a hodně diskutovaná věc v ČR - povinně přikázané provozní ukazatele, které budou sledovat kvalitu práce budoucího provozovatele. Součástí jsou také podklady o provozu – procházíme znovu majetkové evidence, přehledy majetku, všech vazeb na něj, apod. 

Existuje jedno nebezpečí – přeženete požadavky na budoucího provozovatele a jeho rizika nikdo se nepřihlásí, nebo si to alespoň započte do návrhu ceny vodného a stočného a udělají to všichni soutěžící – tedy Vaše přehnané nároky a rizika  provozovatele zaplatí odběratel.

K ní musíme připravit koncesní dokumentaci, rozhodnout o kritériích výběru, rozhodnout o způsobu výběru a projít celým zákonem stanoveným procesem vlastního výběru. Koncesní dokumentace je popsaná výše.

Kritéria výběru bohužel musí být podle zákona v koncesi  nejméně dvě. Absolutně hlavní pro nás bude nabídnutá cena vodného a stočného. O druhém kritériu s minimálním významem ještě diskutujeme. Zkušenosti nám říkají, že druhé kritérium je vždy spíše k ničemu. Jen přináší riziko ovlivnění výsledků soutěže, tím že je v nabídce úmyslně uchazečem přehnáno, aby i malé % váhy ( např. 5 % ) mohlo ovlivnit cenu ( 95 % ). 

Způsob výběru - jsou dvě reálné možnosti – otevřeme nabídky a vybereme nejlepší, nebo o nabídkách budeme s uchazeči jednat ( diskutovat). S druhou cestou nemáme na městech  ani v zákoně o veřejných zakázkách pořádné praktické zkušenosti – bojíme se netransparentnosti. První cesta zase neumožňuje v této úplně nové soutěžní oblasti napravit případné jasné chyby v nabídce nejlepšího uchazeče, nebo vylepšit v všechny nabídky v náš prospěch. Řešíme, kterou cestou nyní půjdeme.

 

 

To je v budoucnu možná významově nedoceněné téma. Ministerstva vůči Táborsku  prohlásila, že dávají limit půl roku na předání provozu po ukončení soutěže.

 Pokud vyhraje současný provozovatel, jen se schválí výsledky a musíme získat pozitivní stanoviska MF a MŽP ( SFŽP ). Podepíše se a vše funguje, pokud se optimálně vyřeší časová účinnost nového stavu.

Pokud vyhraje jiný provozovatel, nastává po shodném procesu schválení složitý a časově náročný proces. Na něj musíte být připraveni v nové smlouvě a mít tuhle variantu předjednanou se současným provozovatelem. Uvidíme, jaká varianta nastane. My se budeme se snažit zejména na druhou cestu co nejlépe připravit.

 

 

Hlavní rozhodování bylo v 2008 – provozovat sami, nebo jako dnes privátní provozovatel ? Jedna strana říkala, že VHS tu je pro zabezpečování obnovy existujícího majetku a pro budování nových investic. Že je provozování složité, neumíme ho, města a obce neumějí podnikat, proč rušit něco, co dnes funguje. Že se dá dnešní stav vylepšit a vstupní kapitál pro přípravu vlastního provozování by byl moc velký ( budovy, zařízení) . Druhá strana říkala, že to dokážeme v klidu také, že provoz funguje stejně sám. Navíc všichni zaměstnanci k nám rádi přejdou. A klíčové – zisk nebude odtékat do zahraničí, náš dobrý vedoucí manažer ho také vytvoří - ale nám. A náš zisk v klidu zaplatí vstupní kapitál.

 

Rozhodující bude nyní diskuse o naší požadované výši nájmu, který budeme potřebovat v příštích deseti letech a který napíšeme jako náš požadavek do koncesní dokumentace. Nájem slouží na chod VHS, splátky úvěrů, budoucí investice ( nové úvěry ) a obnovu. Chod VHS jsou zejména mzdy – podle schválené budoucí výše obnovy a investic stanovíme počet zaměstnanců – nejde o důležité číslo. Splátky úvěrů a úvěru z Čisté Jizery jsou jasné. Investice jsme si spočítali cca 500 mil. Kč na dalších deset let. Jde o ty, které máme schváleny a již jsme na nich zahájili přípravné práce.  Zkušenosti říkají, že z celku dostaneme 300 mil. Kč z dotací a 200, tedy 20 na každý rok je potřeba našich. Otázka zní - Budou tolik starostové chtít nově investovat, když nyní uvidí, jaký to má reálný dopad na cenu vodného a stočného ? Nejhorší rozhodování – největší vliv má Plán financování obnovy majetku. Aby majetek, který je již tak dost starý, ještě více nestárnul,  měli bychom ročně do něj dát ( na obnovu ) ohromnou výši  90 mil. Kč. To je ale nemožné číslo – 2 x by vyrostla cena vodného a stočného vysoko nad 100,- Kč /m3, vysoko nad sociálně únosnou cenu. Kvůli diskusi o nájmu – budoucí výši ceny, hrozí velký konflikt uvnitř VHS. Musíme projednávat opatrně a nelézt kompromis. Nesmí dojít k vystoupení členů ze svazku kvůli neakceptování případně většinové dohody o razantním navýšení ceny. 

 

Druhý hlavní vliv na budoucí cenu je , jak namodelovat prodej ( spotřebu ) v příštích deseti letech a kdo ponese jeho výkyvy reality oproti předpokladům. 

Třetím obecným vlivem je nepřehnat požadované smluvní podmínky , aby se někdo přihlásil a aby zbytečně kvůli krytí rizik nerostla cena.

I finanční dopady mají vliv - možná by došlo k ponížení dotace z OPŽP při jejich konečném přepočtu, razantní vliv je na daň z příjmu a nelze podcenit ani cash flow VHS.

 

A pak samozřejmě sledujeme základní cíl -  nezhoršit dnešní stav -. tedy ukazatele poměru nájmu, nákladů,  náklady provozu obecně a  smluvní povinnosti provozovatele.

 

Ani práce od poloviny roku 2008, tedy rok a půl reálně nestačí. Stát nastavil proces, který je extrémně komplikovaný, nemáme k rozhodování zákonné podklady, zákonem dané lhůty koncesního řízení jsou dlouhé. A to ještě ani netušíme , jak se případně časově zkomplikuje zásadní rozhodování uvnitř VHS. V roce 2009 už vše nezvládneme, tedy nestihneme předat k 1.1. 2010 provoz  vysoutěženému  (vítěznému)   provozovateli na základě nové smlouvy.

 

S poradci jsme smluvně uzavřeli spolupráci na jeden celý rok 2009.  Bohužel již v  koncesním projektu budeme mít tak 3 měsíce zpoždění a další měsíc až dva získáme na koncesní dokumentaci. Soutěžit začneme pravděpodobně nejdříve až na  konci prázdnin 2009, soutěž dokončíme nejdříve na jaře příštího roku a asi necháme doběhnout celý rok kalendářní 2010 do konce pod hlavičkou dnešního provozního vztahu. Pak bychom měli mít dostatek času na předání provozu, pokud by uspěl někdo jiný, než dnešní provozovatel.

 

O novém harmonogramu však budeme teprve jednat ve VHS a je nutno jej dohodnout s dnešním provozovatelem.