Vodohospodářské sdružení Turnov Vám v připraveném seriálu představí vodohospodářský majetek, sloužící každý den pro bezproblémové zásobování pitnou vodou a odkanalizování Turnova a sousedních obcí. Budeme se současně snažit sdělit zajímavosti z pohledu vlastníka ( VHS Turnov )  nebo provozovatele majetku ( SčVK a.s.).

 Celý koloběh začíná u zdrojů vody. Na  Turnovsku získáváme pouze podzemní vodu, tedy nečistíme vodu  z potoků, či přehrad. Nejvíce používaným zdrojem jsou čerpané studny v Dolánkách – 64 % roční spotřeby. Podobně vydatné, ale aktuálně méně využívané – spíše jen pro manipulaci v síti a havárie, jsou  nudvojovické studny, které dodávají ročně do sítě 16 %.  Zbylých 20 %  dodávají podzemní gravitační zdroje z okolí Turnova – Kalich, Záborčí a Štola Šlejferna. Vody ze studní jsou spíše tvrdé, vody gravitační měkké.  Zdroje mimo Turnova mají své spontánní zásobovací lokality a byly v minulosti napojeny do Turnova na principu přirozené gravitace. Zdroj ze Šlejferny má nejvyšší kvalitu.  Ročně všechny zdroje dodají do sítě těsně nad jeden milion m/3. Studny mají vydatnost více jak 20 l/s,  naopak zdroje v Besedicích u Kalicha jen 1 l/s. Voda zásobuje spojenou sítí Turnov, Přepeře, Ohrazenice, Rakousy, Kacanovy, Olešnici, Skalany a občas ji pro svoji potřebu použijí i Modřišice.

Víte, že ?

Stát vybírá z podzemních zdrojů vodní daň ve výši  2 Kč/m3, aniž by se jakkoliv podílel přímo, či odpovědností  na kvalitě vody, či ochraně vodních zdrojů? S DPH je to celkem víc jak 20 % z ceny vodného, které obyvatelé zaplatí a jsou hned přeposlány státu. Jde o jedno z největších státních zatížení v Evropě, které velmi výrazně ovlivňuje cenu vodného.

Štola Šlejferna je dokonce důlním dílem ve smyslu české legislativy. Dvě 30-ti metrové ražené chodby s bočními vývěry, žlabem a jímkou musíme v příštích letech rekonstruovat.

Dostatečná kapacita kvalitativně nejlepší vody je připravena pro sportoviště v Maškově zahradě místo spotřeby dřívějších městských jatek. Pracovníci  VHS i provozovatele majetku – SčVK a.s. – se snaží město přesvědčit, aby nebudovalo studny se složitými a investičně i provozně drahými úpravnami pro hygienické provozy budoucího sportoviště, ale jen pro technickou vodu.

V minulosti, kdy socialistický stát absencí údržby vybydloval zařízení (ohromné ztráty v síti)  a dotoval cenu vody,  přirozeně postupně rostla spotřeba vody na obyvatele. Proto existovaly reálné plány na posílení kapacity vody přivaděčem z oblasti u Českého Dubu, či novými podzemními zdroji z Valdštejnska. Situace je dnes zcela odlišná – omezují se ztráty ze sítě, lidé šetří, v průmyslu i v domácnostech jsou nové technologie, v některých podnicích se omezuje výroba, apod. Vody na Turnovsku je proto dostatek.

Mezi průmyslovou zónou Vesecko a Malým Rohozcem je stavební uzávěra, díky povrchovým závrtům, které umožňují dešťové vodě filtrací přes pískové vrstvy zásobovat dolánecké studny. Proto musel být  i nový severní obchvat silnice I/1O stavebně řešen na principu nepropustné vany, aby se ochránily klíčové vodní zdroje před znečištěním z rostoucí dopravní zátěže a havárií.

Studny a úpravna vody v  Nudvojovicích jako plnohodnotný a klíčový zdroj musí být rekonstruovány pro budoucí generace. Jde o klíčovou připravovanou investiční akci VHS.

Stát aktuálně burcuje na poplach, že není dostatečná legislativní ochrana vodních zdrojů a že naše země není připravena na přicházející dobu sucha náhradními alternativami – nové údolní nádrže na pitnou vodu, péče o krajinu, apod. Dostatek vody je klíčový pro život.

  • Vodojemy a úpravny vody
  • Vodovody a přivaděče
  • Vodovodní přípojky a dodávka vody
  • Cenotvorba
  • Čistírna odpadních vod
  • Kanalizační řady na Turnovsku
  • Odkanalizování nemovitostí na Turnovsku

DÍL II :    VODOJEMY A ÚPRAVNY VODY

Vody je na Turnovsku naštěstí hodně. Bez propojeného systému funkčních úpraven, vodojemů a čerpacích stanic by však nemohly být zásobovány domácnosti ani firmy.   V Turnově a jeho okolí vlastní VHS Turnov 13 objektů či areálů z celkových 130 na celém našem území.  Optimální naplňování  vodojemů  je řízeno provozovatelem – zaměstnanci SčVK – z centrálního dispečinku.

Nejdůležitějšími objekty jsou úpravna vody v Nudvojovicíc a čerpací stanice v Dolánkách. Nudvojovice musíme co nejdříve úplně rekonstruovat – sem nešly žádné peníze celé desítky let existence úpravny. Dolánecký areál prošel částečnou rekonstrukcí, na kterou každoročně navazujeme.  Z obou objektů je voda čerpána do areálů s více vodojemy  na Károvsku a v Ohrazenicích.  Z Károvska pak teče voda do dalších vodojemů  a až do nejvzdálenějšího na Pohoři (Olešnice).  Do vodojemů v Turnově také tečou prameny z okolí Turnova.  Zajímavým historickým objektem je vodojem v ulici 5. Května, jedním z nejznámějších pak objekt na Metelce – u silnice I/10 nad Bukovinou.  Další  jsou postaveny  na Mašově, Malém Rohozci, na Bukovině a na  Vrchhůře – nad sídlištěm Výšinka. Vodojemy akumulují vodu před její dodávkou do vodovodní sítě.

Objekty na Turnovsku mají celkový akumulační objem 6600 m3 vody. Denní spotřeba  se dnešní době pohybuje okolo 2700 m3. V případě krizového stavu (povodeň v Dolánkách, či v Nudvojovicích,výpadek proudu) vydrží voda na dva dny. I proto je nutné výrazně obnovovat  historické gravitační přivaděče z okolí města, které jsou imunní vůči vnějším vlivům.

Nový věžový vodojem i úplnou rekonstrukci dalších potřebuje areál na Ohrazenicích, a to kvůli kapacitě i tlakovým poměrům na průmyslové zóně Vesecko a v části Ohrazenic.  Letos jsme také řešili velkou havárii jednoho z vodojemů na Károvsku, kdy při deštích tekla děravými betony voda zvenčí viditelnými proudy a znečišťovala pitnou vodu.  I proto připravujeme celkovou rekonstrukci všech vodojemů na Károvsku za více jak 10 mil. Kč. Jsou totiž navíc klíčové i pro případ zásobování města při velké povodni.

Víte, že :

Každý rok se nám podaří plně rekonstruovat asi 4 objekty z celkových 130 exitujících.  Cena úplné rekonstrukce jednoho vodojemu nás stojí přibližně i 2,5 milionu korun. I když už máme více úspěšných let za sebou, tak si lehce dopočítat, že tohle tempo obnovy vůbec nestačí. Minulý režim údržbu extrémně zanedbával. Velká většina objektů volá nejméně po částečné obnově, protože každý musí sloužit 24 hodin a po celý rok. Pokud nezrychlíme tempo obnovy, nepůjde jen o zbabělé odložení problému na další generaci. Úplně jistě by pak nastal stav, že bychom nemohli v budoucnu zásobit každého obyvatele na svém území dostatkem kvalitní vody. Naštěstí tuhle skutečnost pochopil i Liberecký kraj, který každoročně podporuje úplné rekonstrukce objektů. Jsme u něj mnohaletým a asi nejúspěšnějším žadatelem o dotační peníze.

VHS – dobrovolný svazek 22 měst a obcí –  jen neopravuje staré vodojemy, ale staví i nové, protože  se rozšiřuje zástavba a někde dosud vodovod chyběl. Nejnovější z nich je horní části Tatobit, v lokalitě Žlábek, vedle červené turistické stezky na Kozákov. Dva největší nové vodojemy jsme postavili při akci Čistá Jizera v Rokytnici nad Jizerou.  Na příští rok je připravena například výstavba vodojemu na Kozákově, protože dnešní systém nestačí potřebám zásobování obyvatel Komárova. Naším dalším úkolem jsou nové vodojemy nad obcemi Rakousy  a  Líšný.

VHS Turnov vlastní i úpravny vody čistící vodu z potoků. Největší je v Příkrém na Semilsku a aktuálně prochází  úplnou rekonstrukcí za 70 mil. Kč. I takový druh akce – klíčové pro každodenní život Semil a okolních obcí –  podporují evropské peníze. Nad úpravnou jsme navíc svědky unikátních špatností. Neukáznění motorkáři  projíždějí i přes jasné zákazy potokem Vošmendy a extrémně kalí vodu. A ještě výše stékají do potoka odpadní vody z Vysokého nad Jizerou, kde nemají dořešenou kanalizaci ani odpovídající čištění odpadních vod. Je proto smutné, když čteme, jak se představitelé horského městečka chlubí nízkou cenou stočného. Protože potoční příroda samozřejmě není všemocná, tak  musí naše úpravna  většinu jejich znečištění složitým procesem odstranit.

Vodovody propojují vodní zdroje a všechny potřebné provozní  objekty na síti s místy odběru.  Na Turnovsku je přibližně 170 km vodovodů,  pomyslně  bychom je tedy natáhli skoro až do centra  Prahy a zpět. Na svém celém území pak VHS vlastní celkem 480 km vodovodů.

Vodovodní systém se rozděluje na přivaděče, výtlačné řady a zásobní řady. Přivaděče přivádějí vodu z pramenišť do úpraven vody, vodojemů nebo čerpacích stanic. Klasickým přivaděčem je vodovod  ze Šlejferny (do vodojemu na ul. 5. Května), nebo z Kalicha a  Záborčí (do vodojemu Metelka).  Výtlačné řady zabezpečují propojení čerpacích stanic a vodojemů.  Ideálním stavem je, na nich nebyly napojené přímými přípojkami žádné nemovitosti.  Z Nudvojovic však zatím stále čerpáme vodu do vodojemů přes zásobní vodovodní síť. Zásobní řady by pak měly rozvést vodu z vodojemů až k obytným domům a firmám. Přivaděče, výtlačné řady a zásobní řady v hlavních silnicích musí být z pevné litiny, zásobní řady ve vedlejších silnicích mohou být z moderních plastů.

Vodovodní síť Turnova a navazujících obcí je rozdělena do 16 tlakových pásem, což jsou území s požadovaným tlakem dle platných norem.  Pásma odpovídají postupnému rozvoji města a s ním související výstavbou vodojemů či tlakových stanic. Ideálem vždy je, aby byly vodojemy umístěny dostatečně vysoko a aby byly všechny vodojemy propojené kvůli přečerpávání.  Například hladina věžového vodojemu na Károvsku však není tak vysoko, aby mohla poruchovou a zarostlou vodovodní sítí přivést vodu do okolních domů pod dostatečným tlakem.

Vedle trubního systému tvoří vodovodní síť další důležitá zařízení.  Přečerpávací stanice mají za úkol dostat vodu do vyšších tlakových pásem, redukční stanice snižují tlak v síti a tlakové stanice naopak zvyšují tlak. Všech těchto zařízení je přibližně 15 a jsou většinou umístěny zejména na okrajových částech města a v připojených  obcích. Na vodovodních řadech jsou viditelné  hydranty, které slouží k požárním účelům, nebo k technologickým – k odvzdušnění a odkalování.

Víte že:

Nejstarší používané potrubí   je z roku 1922 – přivaděč ze štoly Šlejferna. Největším potrubím je litina z vodojemu Ohrazenice do oblasti sídliště u nádraží  – průměr 40 cm.

Aby za našeho působení vodovody na Turnovsku  alespoň  dále nestárnuly, tak bychom na nich museli  provést ročně obnovu ve výši  11 mil. Kč. Naše možnosti jsou však maximálně čtvrtinové.   Tedy i naše generace, přes všechny útoky na vysokou cenu vodného, i nadále vybydluje majetek a posouvá ho na příští generace v postupně se horšícím stavu.

Funkční uliční uzávěry umožňují provozovateli manipulaci se sítí v případě havarijních stavů. Ještě v roce 1995 – v době vzniku VHS Turnov –  byl stav těchto zařízení v tak špatném stavu, že jakákoliv událost na síti znamenala v mnoha případech výpadek v dodávce vody pro celé čtvrtě města.

Ztráty vyrobené vody z poruchového potrubí se daří udržet v současnosti  pod 20%. V roce 1992 však byly  42% . Celkový objem výroby byl proto i díky této skutečnosti na Turnovsku skoro dvojnásobný.

Výstavbu nových řadů, nebo obnovu existujících platí vlastník sítí – VHS Turnov. Bodové havárie opravuje provozovatel sítě – SčVK a s., který využívá prostředky z kalkulace vodného a stočného. V druhém kvartále letošního roku bylo evidováno na Turnovsku 20 havarijních  poruch vodovodů.

Profesionální hasiči stupňují svůj tlak na města, obce i VHS, aby měly vytvořenou dostatečnou síť požárních hydrantů.  Hasiči tak mají velký vliv i na rozvoj zástavby, protože nechtějí povolovat stavbu domů dále než 200 m od každoročně revidovaného hydrantu.

V Rovensku pod Troskami byly při extrémně častých poruchách nalézány pod zemí litinové trubky, které měly inkrustem zarostlý profil často i ze 70 %. I proto je součástí aktuální největší investiční akce VHS – odkanalizování Rovenska pod Troskami  – výměna velké části vodovodní sítě.

V 80-letech minulého století byla do ČR dodávána nekvalitní plastová trubka z Polska, která postupně praská v příčných i podélných profilech  a způsobuje extrémní množství poruch.

Vodovodní přípojka připojuje nemovitost na hlavní vodovodní řad. Začíná uzávěrem na vodovodním řadu a končí vodoměrem. Dle legislativy patří přípojka k nemovitosti a vlastník má povinnost o ni na svém pozemku pečovat. Na veřejném pozemku provádí její údržbu provozovatel.  Vodoměr může být umístěn v domě, nebo ve vodoměrné šachtě a je ve vlastnictví VHS Turnov.  Činnost s vodoměrem vykonávají provozní pracovníci Severočeských vodovodů a kanalizací a.s., kteří provádějí jeho montáž při napojení přípojky, revize vodoměru a odečítají hodnoty odebrané vody.

Na Turnovsku evidujeme aktuálně 4300 přípojek. V nich aktuálně proteče 860 tis. m3 vody ročně. Domácnosti spotřebují 510 tis.m3  a průmysl i ostatní služby odebírají 350 tis m3.  Každý připojený objekt musí mít s provozovatelem uzavřenu smlouvu na dodávku pitné vody.

Voda dodávaná do sítě a pak až k obyvatelům musí splnit náročné hygienické normy. Stát i EU stále  zpřísňují kritéria, nebo dokonce vymýšlí nová. Proto se při povinném vzorkování vyhodnocuje neuvěřitelných 18 ukazatelů kvality.  Současně se provádějí i analýzy kompletního chemického složení surové a vyrobené vody. Každý zákazník SčVK  má právo požadovat v odůvodněných případech ověření kvality vody. Stačí jen zavolat na zákaznickou linku, nebo si vše domluvit přímo na zákaznickém středisku SčVK na Kotlerově nábřeží.

Voda prochází zásadní úpravou zejména v Nudvojovicích.  V Dolánkách se provádí jen základní hygienické zabezpečení vody plynným chlorem. Dále v síti upravujeme  vodu roztokem chlornanu sodného.

Odběratele často zajímá tvrdost vody. Více našich vodních zdrojů znamená více druhů vody, byť všechny splňují požadovanou kvalitu. V lokalitách Daliměřic, Malého Rohozce Dolánek, Bukoviny je voda měkká z prameniště na Záborčí. Centrální část města s lokalitou mezi mosty a celou Soboteckou ulicí má středně tvrdou vodu ze štoly Šlejferna a všichni ostatní pak mají tvrdou vodu ze studní v Dolánkách.  Toto rozložení vychází z historického vývoje výstavby vodovodní sítě.

I když je pro VHS a SčVK výhodné prodat zákazníkům co nejvíc vody, tak je potřebné zdůraznit, že  je   v zájmu životního prostředí i státu, aby  vlastníci – pokud mají možnost – čerpali vodu ze studní,  nebo si vytvářeli zásoby dešťové vody. Je vhodné ji použít  na zahrady, bazény  a případně i na technickou vodu v domácnostech. Aby byla naše pitná vodu cílově používána jen v kuchyních a koupelnách.  Systém užitkové vody však musí mít zcela uzavřený okruh a nesmí být nijak propojen s vodovodní přípojkou, protože by mohlo dojít ke kontaminaci pitné vody.

Víte, že:

Zástupci státu a EU si jako stanovili jako jednu z klíčových podmínek neuvěřitelně vysoké dotace 540 mil. Kč na akci  “Čistá Jizera“ zvýšení kvality pitné vody a její důsledné sledování. Podle podmínek koncesní smlouvy proto musí provozovatel předkládat jednou ročně souhrnný audit pitné vody na území VHS. Navíc jsou po čvrtletích důsledně vyhodnocovány vzorky kvality dodávané vody a vzorky vyrobené vody. Pokud jsou jen  4 vzorky ze 100 provedených nevyhovující, přichází přísné sankce. Náš velmi kvalitní a odpovědný provozovatel tyto přísné limity zatím bez problémů naplňuje.

Pokud při rekonstrukci sítí narazíme v silnici na starou železnou přípojku, musí si ji vyměnit vlastník domu za plastovou. Je to pro něj výhodné z pohledu ceny i zamezení budoucích rizik havárie.

Ideálním cílovým stavem by bylo úplné zastavení chlorování vody. K tomu je potřeba kvalitní voda a kvalitní vodovodní síť včetně objektů. V Rakousku jsme viděli nechlorovat celá velká města. U nás máme sice vodu dobrou, avšak vodovodní sítě a objekty nikoliv. Potřebovali bychom násobně víc peněz od obcí, měst i z vodného a stočného, abychom dohnali extrémní dluh na jejich obnově.  Ale cíl to je možný – už i v Mladé Boleslavi se o to v určitých lokalitách s úspěchem pokouší.

Aktuálně provozovatel instaluje vodoměry s nejvyšší možnou mírou přesnosti. O případnou reklamaci výše Vámi spotřebované vody můžete požádat na základě úředního přezkoušení vodoměru.   Vodoměry Sensus jsou i imunní vůči různým nekalým praktikám ze strany odběratele, na které čas od času provozovatel narazí.

Jeden z ukazatelů je i zákal vody, který je v některých lokalitách opakovaným problémem. Jedná se většinou o konce sítě či nejnižší body na vodovodní síti. Na Turnovsku jde především o lokalitu Daliměřic a Mašova. Řešením je výměna starých ocelových či litinových řadů.

Na trhu už jsou běžné i vodoměry na dálkové odpočty, kdy provozní auto projíždí ulicí a dálkově snímá hodnoty na vodoměru, nebo jsou hodnoty z vodoměrů s velkými odběry přenášeny online přímo do provozní evidence. Výhod těchto vodoměrů je velmi moc, bohužel jejich cena je zatím vysoká.

Cestu mezi vodovody a kanalizacemi pro jednou upustíme a budeme se věnovat aktuálnímu tématu – tvorbě ceny vodného a stočného. Ta se zejména díky kampani před letošními volbami dostala opět na nejsledovanější, a to i přesto, že jde jen o jednu část činností vlastníka vodohospodářského majetku – VHS Turnov a jeho provozovatele – Severočeské vodovody a kanalizace a.s..

Legislativní základ tvoří tři ministerstva a koncesní smlouva. Ministerstvo zemědělství vytváří metodicky základní kalkulační rámec. Ministerstvo životního prostředí vše zkomplikovalo o podmínky, které si vynutilo při udělování evropských dotací do VHS.  Ministerstvo financí pak u SčVK důsledně kontroluje, zda není zahrnut v účetnictví provozní náklad, který se nesmí zákazníkům do ceny zahrnout.  Koncesní smlouva je vztah, kterým města a obce sdružené do VHS předávají svůj majetek firmě SčVK a.s., aby jej provozovala a na své jméno vybírala tržby od zákazníků. Za to od provozovatele dostává VHS nájem, který je jeho základním příjmem Tento nájem je současně největší nákladovou kalkulační položkou v rámci cenotvorby.

Základním pravidlem napříč Evropou i ČR je, že se s ohledem na solidaritu města a obcí, či propojený vodohospodářský majetek stanovuje jednotná cena na co největším území. VHS má na většině území okresu Semily 22 členů. Severočeská vodárenská společnost – naše obdoba na území od Harrachova, přes Jenišovice, Liberec Žatec, Ústí nad Labem až po Chomutov – jich má ohromný  počet – 458.  V ČR je však díky neřízené privatizaci častý také model, kdy se například i malinká obec Modřišice stará o svoji vodu včetně cenotvorby sama. Takový model bývá často propojen s obecním rozpočtem. Každá obec či jejich seskupení v ČR má tedy cenu samostatně tvořenou.

Výpočet ceny je v podstatě jednoduchý matematický příklad s extrémním množstvím vlivů a vstupů. Dělené číslo je součet provozních nákladů, nájemného pro VHS a zisku provozovatele. Dělitelem tohoto součtu jsou očekávané prodané kubíky pitné vody a vyčištěných odpadních vod, které má podle plánu vyfakturovat provozovatel za kalendářní rok. Výslednou cenu za jeden m/3 pak platí plátci i neplátci DPH.  Kalkulace na vodné i stočné jsou samostatné, jejich součet tvoří cenu celkovou.

Provozní náklady a zisk jsme museli v roce 2010 nově odsoutěžit podle příkazu státu a EU ve spravedlivé koncesní soutěži. Tahle tříletá komplikace spojená s příjmem 700 mil. Kč dotací se naštěstí stala naší výhodou. Protože jsme byli první v ČR, tak u nás férově soutěžily největší provozní firmy z celé republiky, aby se ukázaly, která z nich je nejlepší. Výsledkem bylo výrazné snížení ziskové přirážky provozovatele, zastavení nárůstu provozních nákladů a nastavení dalších výhodných pravidel pro celých 10let koncesního vztahu. Soutěž přinesla jen jedinou novou nevýhodu, a to v oblasti tržeb. Dříve, pokud provozovatel nevybral plánované tržby od zákazníků, tak si o celou hodnotu ponižoval svůj roční zisk. Evropská unie si vynutila vyváženější vztah a dnes se o roční ztrátu z tržeb dělíme.

Víte, že :

Díky koncesní soutěži je každoroční stanovení ceny jen matematika neovlivnitelných vstupů s jedinou možnou volbou starostů. Tím je náš požadavek na základní příjem VHS – nájemné. Neovlivnitelné jsou hodnoty meziroční inflace navyšující náklady a zisk, plán tržeb stanovený na 10 let dopředu a  státní vstupy DPH i všech druhů úplat státu ( např. poplatky za podzemní vodu).

Cenu nestanovuje po zisku dychtící francouzský vlastník provozní firmy, ani zlí zástupci Turnova ve VHS? Ve skutečnosti však jde o 28 odpovědných zástupců měst a obcí, z nichž je 19 starostů a 3 jejich zástupci.

Skutečný zisk provozovatele byl na území naší kalkulace v roce 2013 těsně nad 1 %. Tedy žádných 30 %, ani 20%, či 15% zisku do zahraničí, o nichž píšou senzacechtiví novináři. Tak nízký zisk jsme docílili díky férové koncesní soutěži. Na druhou stranu – kdyby šlo o městskou firmu, tak by žádný starosta tak nízký profit z tohoto odvětví nepřipustil a ředitel by byl pravděpodobně ihned odvolán.

Nájemné pro VHS tvoří 50 % z celkové ceny – cca 90 mil. Kč ročně – což je skvělý výsledek.  Zjednodušeně řečeno – kdyby naše města a obce platily ze svých rozpočtů vodohospodářské investiční akce a dotovaly chod VHS (tak jako to dělá hodně obcí a měst) – tak by cena mohla být dokonce i pod 50 Kč/m3 vč. DPH.

Ani 90 mil. Kč ročního nájmu VHS zdaleka nestačí, protože velká část nájemného je okamžitě nasměrována na splátky dluhů. Při velkých dotovaných akcích starostové opakovaně rozhodli zadlužit zejména rozpočet VHS a nikoliv vlastní rozpočty měst a obcí. Po odečtení všech plateb nám pak proto zbude jen okolo 25 mil. Kč, z nichž musíme doplácet nové získané dotace a řešit nejnaléhavější případy. A my bychom potřebovali ročně nejméně 3 x tolik.

Protože každý rok padají tržby cca o 2 % a minimální inflace stále je, tak by meziroční zachování stejné ceny znamenalo snížit příjem VHS z nájemného. A to si kvůli bankám a dalších potřebám na území měst a obcí nemůžeme dovolit. Náhrada za nájemné – peníze měst a obcí – nebyla zatím městy a obcemi dohodnuta. Proto se musí cena navyšovat každý rok.

Města či obce nedotují cenu elektřiny a plynu? Proto je velmi zvláštní, že v tomto případě místní politici postupují jinak. Na VHS tomu tak doposud nebylo, ale cenový tlak veřejnosti je tak velký, že může dojít k přehodnocení přístupu. Pak nastanou otázky, zda je to správné a zda na to budou rozpočty měst a obcí mít?

Kritici nárůstu ceny a zejména stále a silné tlaky z Turnova pro 2015 vyhráli?  Většinově předjednané  navýšení ceny bude pravděpodobně nejmenší za posledních 10 let – 1,95 % a celková cena za vodné a stočné vč.  DPH je projednávána okolo hodnoty 97,85 Kč. Nárůst bude určitě nižší, než připravuje sousední Severočeská vodárenská společnost.  Protože však současně nebyla uzavřena dohoda na posílení VHS penězi z rozpočtů města a obcí, tak je tento pozitivní krok pro zákazníky negativním pro VHS, tedy potažmo pro města i obce samotné. V rozpočtu VHS bude hrozně málo na potřebné připravené investiční aktivity.

Představování vodovodů jsme začali od pramenů, u kanalizací začneme od konce. Tam, kde všechny kanalizace končí, je čistírna odpadních vod.  Čistírny jsou zvláštní objekty. Chovají se jinak v zimě, jinak v létě, jinak při velkém zatížení (lyžařské oblasti v zimě), jinak při malém zatížení ( budoucí nová ČOV v Rovensku pod Troskami ) a  jinak když je sucho, nebo po velkých deštích. Zvláštní jsou i tím, že jsou díky agresivnímu provozu daleko rychleji opotřebovávány.  Čistírny odpadních vod se staví  u řeky, či potoků na spodní straně měst a obcí, aby tam splašky dotekly samospádem a aby bylo kam vypouštět vyčištěnou vodu.

V Turnově je velký areál ČOV u Jizery, za zastávkou Turnov – město. Také čistírnu vlastní VHS Turnov a provozují ji  pracovníci firmy Severočeské vodovody a kanalizace a.s.. Městská ČOV byla postavena v roce 1967. Kvůli úplné dožilosti a nutnosti lépe ji technologicky vybavit ji v letech 2001 – 2002 jako svoji první velkou stavbu VHS Turnov zcela obnovilo a rozšířilo. Úplná přeměna areálu byla tak komplikovaná, že mnoho odborníků rok zkoušelo, jak čistírnu správně provozovat. Soubor různých staveb a nádrží přišel na cca 90 mil. Kč. Vedle dotací vlastních podílů bylo 40 mil. Kč půjčených. Poslední splátku jsme právě poslali a už se můžeme chystat na nový úvěr pro připravované nejnutnější úpravy.

Velký areál je složen z 10 domů, 5 nádrží, … pracovníci ho obsluhují ve dvousměnném provozu a v noci je řízen a hlídán na dálku z centrálního provozního pultu v Liberci.

Na ČOV přivádí splašky dva centrální kanalizační sběrače z obou stran Jizery. Vedle Turnova jsou sem většinově odkanalizovány i Přepeře, Ohrazenice a Jenišovice. Na ČOV může přitéct pouze 150 l/ s, pokud hodně prší, tak se před ČOV odlehčí vody přímo do Jizery. Na vstupu  je sedimentační jímka, kde se zbavuje hlavního množství štěrků a písků – 4 x ročně se z ní bagrují desítky tun, které se do kanalizace dostanou díky uličním vpustím, netěsnou starou kanalizací a částečně i novou výstavbou v ulicích. Dalším zařízením jsou česle, které zachytí plovoucí mechanické nečistoty. Následuje lapák písku pro zbylý písek. Poté splašky dotečou gravitačně do usazovací nádrže. Odtud už se čerpají do aktivačních nádržích, kde bakterie pomocí kyslíku rozmnožují a čistí (pojídají). Následně jsou těžší jak voda a v dalších dosazovacích nádržích klesají ke dnu a vytvářejí kal. Vyčištěná voda nad ním jde do řeky, kal se vrací do částečně do linky a část se zahušťuje zahušťovaný do vyhnívací nádrže. Zde za teploty 39 stupňů vyhnívá a tím vzniká  bioplyn – vedlejší produkt, který je ukládaný v plynojemu. Bioplyn slouží k vytápění a k výrobě elektřiny pro chod ČOV na kogeneračním motoru, zbylý kal se lisuje a likviduje v kompostárně.

Kvalita čištění a provozu je extrémně kontrolována provozovatelem i státními institucemi. Provozní rozbory, řízené měsíční kontroly, neočekávané kontroly Povodí Labe a orgánů životního prostředí se zde střídají stále za sebou. Státu se také platí poplatek za vypouštění odpadních vod do Jizery, který je pak součástí ceny  stočného.

Největším problémem jsou netkané textilie a docílení odbourávání fosforu. I proto přijdou další nutné úpravy.

 

Vyčístí m3. Nikdy nebyla vytopená, nebo jen trochu. .

Víte, že:

VHS vlastní také ČOV na Malé Skále, v Rokytnici nad Jizerou, v Lomnici nad Popelkou, na Benecku a malou ČOV v Chuchelně. V Semilech si jí zatím půjčujeme od města, v Rovensku pod Troskami jí stavíme a na Líšném promýšlíme změnu dnešní koncepce dnešní kořenové ČOV  na standardní řešení. Zajímavá koncepce je i v Jilemnici, kdy provozovatele provozuje velkou firemní ČOV v majetku největší firmy Devro a my na ní za úplatu svádíme splaškové vody z celého města.

Klíčové na každé ČOV je vymyslet jak využít maximálně gravitaci a jak co nejméně čerpat kaly napříč objekty.  Velmi obtížné pak také je rekonstruovat existující ČOV za jejich každodenního chodu.

Celorepublikovým vodohospodářským tématem je potřebná rekonstrukce ohromné centrální ČOV v Praze. Evropské unii se nelíbí, že dává desítky miliard do odvětví a největší znečištění se nelepší. Je to proto, že Praha odmítla akceptovat tvrdé dotační podmínky. Její politika je zvláštní, protože současně vědomě drží malou cenu stočného. To nutně přinese mnohamiliardový výdaj přímo z městského rozpočtu.

První městem rekonstruovaná ĆOV na našem území byla v Lomnici nad Popelkou? Tento pozitivní krok však narazil na špatné stavební i technologické materiály, nekázeň dodavatelských  a následně i  privátních provozních firem. Proto musela už po 15 letech projít úplné rekonstrukcí při akci Čistá Jizera.

Technologie ČOV přináší i zajímavé odborné cesty? V Rokytnici nad Jizerou sice připravujeme její rekonstrukci, ale při detailních průzkumech zjišťujeme, že velké části podzemní jsou stále jako nové, že francouzský dodavatel speciálních technologií  odvedl před 20-ti lety skvělou práci. A na Benecku jsme využili při dotované rekonstrukci zase moderní německé membránové technologie, která zmenšuje požadavky na zastavěný prostor.

Aktuálně VHS letos zcela rekonstruovalo ČOV na Malé Skále. Dále se projektuje intenzifikace, obnova, nebo dokončení  ČOV v Semilech a v Rokytnici nad Jizerou. Současně dokončujeme studii potřebných úprav ČOV  u nás v Turnově.

Kanalizační řady svádějí odpadní vody od bytových, průmyslových a ostatních objektů na čistírnu odpadních vod. Současně je do nich svedena také velká většina dešťových vod ze silnic v centrálním Turnově a srážkové vody z nemovitostí.  Také kanalizační síť vlastní VHS Turnov a je proto odpovědné za rekonstrukce i novou výstavbu. Za provozovatele majetku – SčVK a.s. – obsluhují celý systém 4 pracovníci a dvoučlenná osádka čistícího vozu.

Na  Turnovsku máme 101 km gravitační kanalizace a 3 km tlakové kanalizace. Většina kanalizací je jednotných – pro odpadní i dešťovou vodu zároveň. Oddílné kanalizace jen pro odpadní vodu jsou až na výjimky pouze v okrajových částech města, protože na ně navazují tlakové kanalizace. Ideálem by bylo všechny dešťové vody z komunikací a objektů odvést na celém území města jinými kanalizacemi přímo do vodoteče, ale to už se díky nastavené historické koncepci nikdy nepodaří.

Všechny kanalizace jsou ve finále svedeny do dvou hlavních přivaděčů na ČOV přicházejících z obou stran Jizery. Mimo území města vedou kanalizace i z Přepeř, Ohrazenic a Jenišovic. Právě kapacita a technický stav hlavního kanalizačního sběrače na tomto břehu Jizery je jedním z klíčových a finančně velmi náročných problémů blízké budoucnosti.

Protože ČOV pojme jen určité množství vod – 150 l/s, tak se musí odpadní vody naředěné těmi  dešťovými odlehčit v 21 odlehčovacích komorách. Při největších deštích se v nich přelévají přímo do řeky, náhonu, nebo potoků. Protože jsou deště stále intenzivnější, jedná se často o násobky hodnot, které pojme v daném okamžiku ČOV. Na kanalizační síti je také 6 shybek přes Jizeru a další vodoteče i 6 sedimentačních jímek (například u kruhového objezdu naproti Magicu), z nichž se průběžně vybírají  štěrky a písky.

V Turnově máme díky dlouhodobému úsilí a extrémnímu množství získaných dotací napojeny i skoro všechny okrajové části – Malý Rohozec, Mašov, Pelešany, Nudvojovice, Kobylku, Bukovinu, Dolánky, atd. Z nich jsou většinou splašky vedeny tlakovými kanalizacemi. Odpadní vody nejdříve gravitačními kanalizacemi dotečou na čerpací stanice. Těch je celkem  19 a čerpají splašky tlakovou kanalizací na místo, odkud gravitačně mohou dotéci na ČOV. Čerpací stanice jsou náročné na údržbu a optimální vyladění spotřebované elektrické energie. Proto je samozřejmou povinností, aby do nich nebyly kvůli drahému čerpání svedeny žádné dešťové vody. V těchto lokalitách jsou tedy silnice odvodněny jen do příkopů a vodoteče.

Při přípravě koncesního řízení na provozování, nás donutili zástupci ČR i EU požadovat po budoucím provozovateli daleko častější čištění a monitoring kanalizací. Proto zde ročně čistí provozovatel tlakovou vodou 5 km kanalizací a následně je prohlédne kamerou, abychom zjistili jejich skutečný stav, havárie, nebo jen pročistili zanesené trubky v malém  spádu. S ohledem na celkovou délku stok jde samozřejmě o nedostatečný objem, z pohledu ceny stočného tento požadavek přinesl logicky nárůst provozních nákladů. I provozovatel musel díky tomuto požadavku pořídit velmi drahý nový čistící vůz.

Víte, že ???:

Největší průměr trubního vedení je na třech místech v Turnově jeden metr. Kanalizační síť má logicky největší dimenze v dolních úsecích před ČOV a postupně nahoru se zmenšuje až do aktuálně nejmenšího používaného profilu 25 cm.

Díky rekonstrukcím klíčovým silnic ve městě a mnoha dotacím byly v posledních letech opraveny nebo dostavěny dlouhé úseky kanalizací a s tím zároveň úplně opraveny klíčové komunikace města. Samostatnými akcemi bylo odkanalizování Mašova, Pelešan, Přepeř a Malého Rohozce. Rekonstrukcí prošla Nádražní ulice, Bezručova a její okolí,  Hluboká, Sobotecká a náměstí včetně další silnic v centru města. Největším rozsahem pak bylo 22 km dalších kanalizací při akci Čistá Jizera a naposledy i ulice 28.října včetně sousední  Kinského.

Extrémní deště přinesou vždy havarijní stavy v Koškově ulici pod Kamaxem, na Ohrazenicích pod sídlištěm u kolejí a v oblasti zahrádek pod ulicí 1. Máje.  Nejhorší stav trubního vedení je v horní části Nádražní ulice včetně sousedních ulic, podél Stébenky, v Markově a Komenského ulici. Tam dokonce kamera při prohlídce kanalizace zapadla do tak hluboké podzemní kaverny, že musel být proveden samostatný výkop na její záchranu.

Výhled peněz není vůbec růžový. Na rekonstrukci městských kanalizací už nebudou v budoucnu žádné dotační peníze. Zbývají peníze města, nebo ze stočného. Těch prvních bude díky sportovišti v Maškovce a dalším aktivitám nových zastupitelů málo, bohužel ani stočné však vedení města nechce příliš navyšovat.  Havárie pod zemí totiž samozřejmě nikdo nevidí a ani nechce vidět.  Je také smutné, jak obyvatelé města rychle zapomínají na staré časy na propadlé silnice, na zápach vytékajících  přepadů ze žump i septiků a stávají se velkými kritiky ceny stočného. A přitom se velmi často stačí jen podívat z okna.

Při rekonstrukci páteřní stoky přes náměstí jsme narazili i na historickou klenbovou kanalizaci z pískovcových kvádrů. Takové kanalizace byly dříve stavěny v centrálním městě a svedeny přímo do Jizery.

Ve Turnově je překvapivě už  jen minimum míst, kde není kanalizace. Jedním je například část oblasti Na Kamenci – Sadová ulice. Lokalita Kamence je navíc komplikovaná mnoha sesuvy (např. nad Lidlem), přinášející pod zemí výškově přetržené trubky a také historickými dešťovými kanalizacemi, které nikdo nemá v majetku a nikdo se o ně nestará.

Za mnoho let zpětně evidujeme jen minimálně speciálních havárií – jednou unikly z havarované cisterny nafta i oleje na ČOV a dále až do Jizery, několikrát si vandalové vyhlédli čerpací stanice. Bohužel také občas evidujeme zápach na Bezručově ulici, kde splaškové vody z Bukoviny, Kobylky a Dolánek dotečou z tlakové kanalizace do gravitační. Zdržení těchto vod v dlouhém tlakovém potrubí zapříčiní postupné zahnívání kalu.  Náprava by však byla velmi drahá a technicky obtížně řešitelná.

Kanalizační přípojky slouží k odvedení odpadních vod od bytových, průmyslových a ostatních objektů do kanalizačních řadů.  Kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby, nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Na Turnovsku je smluvně evidováno 3 500 přípojek. Díky nim zde vybere provozovatel majetku – firma SčVK a.s. – polovinu stočného z celého  území VHS, tedy okolo 42 mil. Kč.

Splaškové vody jsou veškeré odpadní vody z domácností. Průmyslové splaškové vody jsou takové, které nesplní přísné podmínky kanalizačního řádu, a proto jsou pak speciálně zpoplatněny vyšší sazbou. Velmi často jsou přípojkami svedeny do kanalizace i srážkové vody z  objektů. Za srážkové vody zatím platí pouze podnikatelské subjekty. Vlastníci bytových domů, silnic, parkovišť ani veřejných  ploch   úplatu neplatí. Zejména u silnic jde o paradoxní zákonnou úlevu a legislativní hru o velké peníze. Na Turnovsku je proto uzavřeno jen 290 smluv na srážkové vody na svedení vod z 355 tis. m/2.  Cena se stanovuje za m3 odvedených vod formou redukovaného přepočtu plochy a je stejná jako cena stočného.

Snahou nás i provozovatele vždy je, aby byly přípojky z objektů řešeny přirozeně gravitačně, tedy aby se nečerpaly do sousední kanalizace “do kopce“.  Takových čerpaných objektů je naštěstí minimálně – v Jahodové ulici a několik také na Pelešanech a v Mašově.

O napojení nemovitostí na kanalizaci mluví souběžně dva zákony.  Zákon o vodovodech a kanalizacích  umožňuje obci vydat dokonce i vyhlášku o povinnosti vlastníků se napojit.  Druhý Zákon o vodách  umožňuje sankcionovat vlastníky nemovitostí, kteří nenakládají s odpadními vodami tak, jak je dovoleno. Tedy když například znečišťují životní prostředí nevhodným vypouštěním svých odpadních vod do podzemních vod, nebo nemají platné povolení. Pro častý případ odpadních jímek se například vyžaduje prokázat jejich nepropustnost a  pravidelné vyvážení.

Kanalizací mohou být odváděny odpadní vody jen v limitech znečištění a v množství stanoveném v kanalizačním řádu (dispozici na webu SčVK) a ve smlouvě o odvádění odpadních vod. Do kanalizace nepatří zejména potraviny, hygienické potřeby, netkané textilie, restaurační tuky (nad 50 vařených jídel denně), oleje, chemikálie, látky obsahující nebezpečné chemické prvky, apod.

Potraviny z domácností a zejména nekázeň majitelů restaurací jsou pak příčinou zvýšeného výskytu krys. Proti nim provádíme dvakrát ročně plošnou deratizaci v součinnosti s ostatními vlastníky nemovitostí na území města. Dalším častým problémem jsou nečištěné a tedy nefunkční tukové lapoly restaurací, nebo velkých kuchyní, které pak přináší časté zanesení přípojek i částí kanalizace.

Víte, že:

Jedním ze základního nedodržování kanalizačního řádu je svedení srážkových vod do čistě splaškové (oddílné) čerpané kanalizace.  To musíme společně s provozovatelem ohlídat zejména na okrajových částech města, v Přepeřích a na Malé Skále.

Meziroční porovnávání velkodoběrů ve stočném přináší aktuálně nejhorší propad v případě zrušení nemocniční prádelny. Transformace turnovské nemocnice má tedy negativní dopad i do vodohospodářské problematiky. Na meziročních hodnotách lze také krásně sledovat, která firma má pozitivní období a která je naopak v útlumu, nebo i obecnější hodnoty – v jakém městě se aktuálně daří průmyslu, jaká byla turistická sezóna v regionu, apod.

Naším letošním cílem bude ve spolupráci s vedením měst, obcí i státními úředníky na úseku životního prostředí docílit větší napojování nemovitostí na sousední kanalizace. Tím zúročíme ohromné investice do nových kanalizací v minulých letech, získáme víc peněz ze stočného a pomůžeme přírodě.  Například  Turnově a sousedních obcích připojených k ČOV je 640 nenapojených nemovitostí na kanalizaci, z nichž lze přibližně  polovinu z nich  reálně napojit.  Navíc pro nejméně  120 z nich jsme dokonce při minulých akcích předem postavili i veřejné části přípojek.  Na celém území VHS je pak nenapojených celkem 2500 nemovitostí, z nichž 1300 lze reálně napojit na sousední kanalizaci.

Potřebujeme, aby se co nejrychleji napojovaly na kanalizaci objekty na Bukovině, v Dolánkách a na Malém Rohozci. Zatím stále se opakujícím  problémem, i když jen občasným,  je totiž nepříjemný  zápach v Bezručově ulici. Vzniká díky zahnívání kalů kvůli jejich zdržení v tlakové kanalizaci z těchto okrajových částí.  Přirozeným řešením je co nejrychlejší napojení většiny nemovitostí, aby se odpadní vody čerpaly častěji. Dočasná řešení k odstranění zápachu jsou bohužel jen částečně funkční (ucpání všech poklopů), nebo drahá a hůře ověřitelná (dávkování chemikálií do šachet, či dočasné zmenšení profilu výtlačné trubky).

Při stavbě nových kanalizačních řadů spojených s novými povrchy komunikací postavíme vždy  veřejnou část domovní přípojky, aby se nemusel nový povrch silnice hned dalších letech poničit. A pokud to prostorově jde, tak ji také zakončíme kanalizační šachtičkou. Tím pomáháme vlastníkům nemovitostí odpovědným za svoji přípojku nejen finančně, ale řešíme za ně i potřebné povolovací procesy.  Šachtička slouží na pročištění přípojky a od ní do objektu je zřízení přípojky věcí vlastníka.

Některá města, či obce přidávají vlastníkům nemovitostí na jejich odkanalizování. Běžným je příspěvek na napojení na kanalizaci, někde už přidávají i na vybudování kvalitní domovní ČOV.  Nutno však poznamenat, že obě cesty odkanalizování objektu představují velké desetitisíce korun.   Domovní čistírna přinese průběžné provozní náklady a potřebu péče, odkanalizování naproti tomu přináší  úplatu za stočné.